Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

HISTORIE - PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE

Po válce zavládl kvůli rozhodnutí o odsunu německého obyvatelstva v Krušnohoří značný chaos, tedy utíkání Němců, divoké odsuny (zhruba do srpna 1945), osobní msty, série sebevražd, řádění organizovaných band (na Mostecku např. česká Pěst a německý Wehrwolf). Zklidnění situace přinesla až organizovanost odsunu. Jen na Mostecku vzniklo 25 internačních táborů pro němce
(slovo Němec se tehdy psalo s malým písmenem) určené k odsunu. Tábory byly zakládány na místech pracovních táborů pro válečné zajatce, na šachtách, ale i ve stodolách, nádražích, atp. Byly rozděleny na tzv. internační střediska pro válečné zločince a podezřelé, sběrná střediska pro krátkodobý pobyt civilního německého obyvatelstva a pracovní střediska pro tzv. nepostradatelné a jejich rodiny, tedy pro osoby, bez kterých se průmyslové podniky neobešly. Na žádosti podniků se tak pozdržel odsun některých osob, některým bylo umožněno zůstat, či dokonce znemožněno odejít. Příděl potravin pro němce byl stanoven ve výši válečných přídělů židovskému obyvatelstvu.
Němci museli na ruce nosit bílou pásku a bílý terčík s velkým černým "N", platil pro ně zákaz vycházení po osmé hodině večer, měli povinnost hlásit se do práce, nesměli mluvit německy na veřejnosti, nesměli se spolčovat ani shromažďovat. Omezování lidských práv a osobních svobod německého obyvatelstva nebylo nařizováno shora. Příslušné vyhlášky byly v kompetencích místních a okresních úřadů. Odsun proběhl ve třech etapách, přičemž nejdůležitější byl roku 1946. Ze Schönbachu bylo na jaře a na podzim roku 1946 odsunuto 68 německých rodin, včetně části smíšených manželství. V obci zůstalo jen osm rodin s legitimací tzv. specialistů v průmyslu a hornictví. Schönbachští Němci byli na volských povozech odvezeni do sběrných táborů v Českém Jiřetíně, Dolním Jiřetíně, Horním Litvínově a Záluží. Bylo jim dovoleno si ponechat nejvíce 70 kilogramů majetku, 10 kilo osobních věcí a 100 marek. Jejich odsun byl zdržován, protože většina pracovala v místních podnicích. Až do února 1948 přecházeli někteří odsunutí Němci ilegálně hranici na návštěvu příbuzných a pro jídlo. Do vsi, stejně jako do celého pohraničí, se stěhovali lidé z českého vnitrozemí a ze Slovenska. Někteří se tu usadili, jiní sebrali, co se dalo, a zmizeli. Většina přistěhovalců se nechala zaměstnat na šachtách a v chemických závodech, jiní se stali národními správci zkonfiskovaných zemědělských usedlostí, které mohli později odkoupit. Ve vsi tehdy bylo 56 domů. Byla otevřena jedna hospoda a jeden obchod koloniálním zbožím (Včela). Za ostatními službami včetně školy lidé docházeli do Litvínova. Předsedové takzvané správní komise, která zasedala v domě čp. 8 a rozhodovala o přidělování dekretů na německé domy a řídila dodávky potravin, se často střídali. Od konce války do ledna 1946 funkci zastávali Václav Adam, Jan Babický, Bohumil Šíra, Josef Rauch, Jan Tichý a Rudolf Lankaš. V únoru 1946 byl založen místní národní výbor. Prvním voleným předsedou byl sociální demokrat Antonín Hřích, který byl však záhy nucen odstoupit, protože se zjistilo, že od roku 1938 strávil šest let v kriminále. Po něm nastoupil jeho stranický kolega Václav Tichý, ale ze zdravotních důvodů odstoupil v červnu. V témže měsíci proběhly volby do místního národního výboru a předsedou se stal Jan Tichý. Do Šenbachu (od konce války se začíná psát foneticky) se přistěhoval v roce 1944 po spojeneckém náletu na chemické závody, který zničil jeho byt v Záluží, a byl tehdy považován za jediného českého obyvatele. Po válce se stal jedním ze zakládajících členů místní organizace komunistické strany. Od jeho zvolení až do roku 1990 se ve vedení obce střídali komunisté. V roce 1948 vystřídal Jana Tichého v čele MNV Alois Mašek, který Tichého obvinil, že má za manželku Němku. Před volbami v roce 1950 funkci krátce zastávala Kamila Závorová. Po volbách byl
předsedou MNV Jan Kuric. V roce 1951 ze zdravotních důvodů odstoupil a funkci převzal Michal Spaský. Tak se dostáváme do období budování komunismu, v jehož průběhu na místě staré německé vesnice vyrostlo nové české sídliště.